Firma Poul Michelsen denně zásobuje Faerské ostrovy potravinami. Od roku 2020 se trasy, které musí vozy této firmy urazit, výrazně zkracují – dva největší ostrovy souostroví spojuje velkolepý tunel.

„Kanska“ – „možná“: Návštěvník Faerských ostrovů uslyší toto krátké slovo velmi často. „Když ráno vstáváme, často víme jen to, co dnes ‚možná‘ budeme dělat,“ říká pan Poul Michelsen. Důvod je banální, ale zároveň hraje velkou roli: počasí uprostřed severního Atlantiku může mnohým plánům udělat čáru přes rozpočet. „Po slunečném ránu může přijít bouřlivé dopoledne a mlhavé odpoledne,“ vysvětluje Poul Michelsen. Přesto tento sedmasedmdesátiletý muž již téměř 50 let podniká v oboru, kde se s „možná“ pracuje jen velmi těžko. Firma PM, kterou založil, dodává potraviny do supermarketů, obchodů, restaurací a lodím.

Odpovídá také za to, že každý den budou do 11 hodin rozvezeny mléčné výrobky. „Mléčné výrobky mají kratší trvanlivost než jiné potraviny,“ říká Poul Michelsen. „Naši zákazníci očekávají každý den čerstvé zboží, a to co nejdříve.“ Například v obci Klaksvik na severovýchodě souostroví. „V závislosti na ročním období trvala jedna jízda až tři hodiny,“ říká Poul Michelsen. Řidič Hanus Egholm zná tuto trasu již 22 let: „Zpočátku se dokonce ještě jezdilo trajektem, takže jsem musel vyrazit o dost dřív. Navíc nebylo jisté, jestli trajekt vůbec pojede.“ Od loňského roku zvládnou řidiči a nákladní automobily trasu asi za 50 minut: díky ambicióznímu infrastrukturnímu projektu nazvanému Eysturoyartunnilin.

„Chceme být připraveni na všechno,“ říká Michelsen. „Proto máme od roku 1974 v našem vozovém parku jen vozy Mercedes‑Benz.“ V současné době je to dvanáct modelů konstrukčních řad Arocs a Actros, které pravidelně obměňujeme. „Nákladní automobily zůstávají ve vozovém parku asi šest let, to znamená, že nové nákladní auto Mercedes‑Benz dostáváme v průměru každých 18 měsíců,“ říká Michelsen, který u svého modelu Arocs zvolil variantu 3263 – top motorizaci. „Terény a silnice jsou výzvou, a proto potřebujeme sílu a zároveň i nejlepší brzdy, jaké jsou na trhu.“ Dohromady najedou nákladní auta asi 1.000 kilometrů denně. Pro ty, co tu nežijí, to může vypadat málo. Obyvatelé Faerských ostrovů však dobře znají zdejší geografické a meteorologické podmínky. „Potřebujeme nejlepší dostupné vybavení,“ říká Michelsen.

Narodil se v Tórshavnu, hlavním městě ostrova, a brzy se rozhodl pro distribuci potravin. Známý příběh garážového start‑upu – Michelsen ho zažil, i když v jeho případě se jednalo o sklep, který jemu, jeho ženě a dvěma spolupracovníkům sloužil zpočátku jako kancelář a sklad. Od té doby firma už dávno silně expandovala. „Když jsem začínal, byly na ostrově pouze dva druhy potravin: čerstvé zboží a sušené produkty. Chtěl jsem ale rozmanitost,“ říká Michelsen, zvedá se a jde po schodech směrem ke skladu.

Vysokozdvižné vozíky jezdí sem a tam, zaměstnanci vychystávají dodávky ovoce, chlazených a mražených výrobků – typická scéna z logistiky potravin. Jen 700 kilometrů od norského pobřeží uprostřed severního Atlantiku. „Dvakrát týdně dostáváme dva čtyřicetistopové kontejnery s čerstvými potravinami a chlazenými výrobky,“ říká Michelsen. K tomu je nutné dodat: „Pokud lodě plují podle plánu.“

Eysturoyartunnilin je třetí a nejmladší tunel, který spolehlivě spojuje ostrovy Streymoy a Eystmoy nezávisle na počasí. V nejhlubším místě musíte až zhruba 189 metrů pod hladinu Atlantiku. Realizace dosud největšího infrastrukturního projektu ostrovů stála v přepočtu 360 milionů eur.

Soustroví Faerské ostrovy sestává z 18 ostrovů, které většinou spojují trajekty. K tomu je třeba připočíst jeden jediný most – ten je ale příliš vystaven přírodním silám, než aby mohl být seriózní alternativou. Některé ostrovy jsou zase přístupné pouze vrtulníkem. Ceny letenek jsou dokonce příznivé. „Ale člověk musí něco vydržet,“ říká Michelsen. „Vrtulníky létají i za počasí, které cestující pořádně potrápí.“

Nový tunel je pohodlnější – a zároveň nabízí i celosvětově jedinečnou atrakci: hluboko pod mořem se tu jezdí po kruhovém objezdu. Ne na ledajakém místě, ale v geografickém středu souostroví. Faeřané pochopili, jak z toho udělat zážitek: Kruhový objezd je pro dokonalou atmosféru osvětlen instalací umělce Tróndura Paturssona. Součástí inscenace je také 80 metrů vysoká ocelová socha zobrazující siluety postav v životní velikosti. Patursson zde zachycuje tradici Faeřanů, kdy se stovky lidí drží za ruce a běží ze tmy vstříc světlu.

Myšlenka, která je blízká i Poulu Michelsenovi. „Ukazujeme tím, že když se zapojíme všichni, dokážeme realizovat skvělé nápady,“ říká Faeřan, který byl aktivní nejen jako podnikatel, ale také jako sportovec. Jakkoli může slovo „možná“ určovat i každodenní život Faeřanů, zdá se, že při rozvíjení a realizaci myšlenek dávají zřejmě přednost jinému slovu: „určitě“.