Rok 1981 představuje začátek nového desetiletí a „Mercedes‑Benz Transport“ je vždy ve středu dění. Ohlédnutí za tehdy novými nákladními automobily a zajímavými projekty.

Hned v prvním vydání zve redakce „Mercedes‑Benz Transport“ své čtenáře, aby se „seznámili s novými těžkotonážními vozy Mercedes‑Benz osmdesátých let“. Při „Setkání v Marseille“, jak zní nadpis článku, mělo více než 70 novinářů odborných redakcí z celé Evropy příležitost otestovat několik vozidel od 1625 S přes 2028 LS až po 2223 s velkou kabinou pro řidiče. „Délka trasy činila 36,7 kilometru se stoupáním až deset procent. Nikdo z novinářů si nenechal ujít možnost absolvovat zkušební jízdu. Jednoznačný názor odborníků: ‚Společnost Daimler‑Benz AG je díky svým novým modelům připravena na budoucnost‘“, uvádí se ve zprávě.

Pokrok se může někdy týkat i zastavení – tedy abychom byli přesní, včasného zastavení. O to se totiž u těžkých nákladních vozidel stará od roku 1981 bezpečnostní standard, vyvinutý společností Daimler‑Benz AG, bez kterého si od té doby již nelze vozidlo představit: protiblokovací brzdový systém, zkratka ABS.

Více než 100 novinářů ze specializovaných redakcí přijelo do finského Rovaniemi, aby se seznámili s novým systémem. Jeho vývoj byl podstatně složitější než řešení pro osobní automobily. „Představme si jen tahače a jízdní soupravy s vyšším počtem kloubů, velké rozdíly hmotnosti a zatížení a velká dynamická zatížení náprav, která musí systém ABS zvládnout.“ Odměna za námahu: „Teprve zdokonalení brzdových soustav užitkových vozidel protiblokovacím systémem dokáže při brzdění zohlednit nejen nejextrémnější povětrnostní podmínky a stav vozovky, ale také řidiče – bez ohledu na jeho dovednosti,“ uvedla tehdy redakce.

Gutachtal v pohoří Schwarzwald (Černý les) byl v roce 1981 dějištěm výkonu, který nemá obdoby. Mostaři jsou jednoduše akrobaty mezi nebem a zemí,“ píše redakce. „Dva muži sedí v podřepu na úzkých železných nosnících na okraji propasti, 94 metrů nad zemí. Pracují na montáži dalšího úseku mostu přes údolí Gutachtal, a jsou při tom jištěni pouze lany.“ Pod nimi neustále projíždějí nákladní vozidla: „domíchávače betonu na podvozku Mercedes‑Benz typu 2224 B/6×4 nebo 2626 B/6×4. Spolehlivost je nejvyšší prioritou, a to nejen u těžkých jízdních souprav.“ Betonáž probíhá prostřednictvím tzv. výsuvného ramene sahajícího do místa betonáže, upevněného na pohyblivé výztužné konstrukci v přední části karoserie. Každý týden se k již hotové mostní konstrukci „připojí“ další čtyři až pět metrů mostu.

Časopis „Transport“ umí v roce 1981 také ocenit výkon za volantem. Pod titulkem „Haribo dělá řidičům radost“ informuje časopis o řidičích Wendorffovi a Susenovi. Oba jsou zaměstnáni u výrobce cukrovinek a získali v Bonnu ocenění společností Mercedes‑Benz AG jako milionáři v počtu najetých kilometrů. Se svým vozem 1632 jezdili Wendorff a Susen každý den pro svého zaměstnavatele a urazili celkem více než milion kilometrů bez výměny motoru, což tehdy nebyla samozřejmost. Při té příležitosti obdrželi certifikát, čestný odznak a dárek.

V červnu 1981 vystoupala „Hvězda pro Brusel“ velmi vysoko. Největší otáčející se hvězda Mercedesu mimo Německo, jejíž předloha stála na berlínském mrakodrapu Europa‑Center, byla na podvalníku přepravena ze Stuttgartu do Bruselu. Pomocí jeřábu byla umístěna ve výšce 122 metrů na střeše mrakodrapu Centre International Rogier.