Číslo 26.

Jedno vrakoviště ve Švábské Albě v roce 1982: Werner Lachnit hledá náhradní díly pro svůj traktor. Najít díly a potom rychle zpátky domů – to je jeho plán. Ale najednou objeví něco, co ho trochu déle zdrží: V rohu stojí modrozelený valník.

„Jaký model mám před sebou, jsem nevěděl. Jen to, že má ten nákladní vůz hvězdu“, vypráví dnes Lachnit. Co bylo ale muži z města Aalen hned jasné, že toto vozidlo musí mít: investoval do něj tehdy 500 německých marek. „Auto bylo ve velmi dobrém stavu. To jsem viděl hned.“

Tak úplně chytrý ale Werner Lachnit ještě ze svého veterána nebyl. „Neměl jsem žádné doklady k vozu a typové číslo také není uvedeno na dveřích.“ Na správnou stopu ho přivedlo číslo podvozku. „To začíná číslicemi 3, 2 a 9. To byla tedy konstrukční řada. Vlastně jsem si myslel, že se jedná o model 334. To byl jediný nákladní vůz tohoto typu, který jsem znal.“

Šťastnou náhodou se toho dozvěděl víc: V servisu jeden zákazník veterán poznal. „Zjistilo se, že se jedná o vozidlo, které kdysi patřilo jedné pile v tomto regionu. Ten muž dokonce znal i řidiče, co s tímto vozem jezdil.“ Toho Lachnit jednou v sobotu odpoledne navštívil. „Byl samozřejmě nadšený, že to auto ještě existuje.“ Od té doby zná Werner Lachnit celou historii tohoto nádherného kousku.

Výrobní linku v Gaggenau opustilo pouze 629 exemplářů modelu LP 329. Nákladní vozidlo Wernera Lachnita pochází z prvního roku výroby, z roku 1957. Z výkresů výrobce nástaveb firmy Wackenhut je zřejmé, že Lachnit získal číslo 26.

Několik let trvalo, než bylo dokončeno restaurování vozidla. Kromě nového těsnění hlavy válců motoru nic nechybělo. Valník vyrobil Werner Lachnit kompletně nový. Také na kabině řidiče bylo nutné vyměnit pár plechů. Na nádrži byla trhlina. „Asi do něj tehdy musel ve stodole najet vysokozdvižný vozík.“

Uznání na veteránské scéně se po renovaci vozu nejdřív nekonalo. „Lidé se mne ptali, co chci dokázat s automobilem s kapotou nad motorem. Tehdy se tvrdilo, že historická nákladní vozidla musí mít „čumák“.“ Na prvním setkání veteránů, které s modelem LP 329 navštívil, měl dokonce tento vůz nechat zaparkovaný na parkovišti. „Mezitím se to samozřejmě změnilo“, říká Werner Lachnit.

Delší cesty s tímto modrozeleným skvostem nepodniká. „Člověk by jen překážel moderním náklaďákům.“ Na jedno nebo dvě setkání veteránů v jižním Německu ale přeci se svým vozem LP 329 vyrazil.