Vulkán, obklopený tropickými lesy a Indickým oceánem: Prázdninový ráj na ostrově Réunion. Infrastruktura však staví přepravce, jakým je Jimmy Soucramanien, před velké výzvy. Naděje spočívá v dálnici vedoucí mořem.

„Plánování trasy věnujte zítra ráno klidně půl hodiny navíc,“ loučí se Jimmy Soucramanien s týmem „přepravy“ první večer na ostrově. Půl hodiny navíc? Od hotelu to přece máme ani ne pět kilometrů! Ráno, na cestě do spediční firmy osmačtyřicetiletého podnikatele, je důvod jasný: na pobřežní silnici před Saint‑Denis, hlavním městem ostrova Réunion, jedeme maximálně krokem.

„Tak to tady vypadá každý den,“ usmívá se Jimmy Soucramanien. Disponuje vozovým parkem s dvanácti vozidly Mercedes‑Benz. Jeho podnik dokáže pokrýt téměř všechny požadavky na přepravu po celém ostrově. Část jeho vozového parku doručuje poštovní zásilky, jiné kamiony s návěsy rozvážejí nápoje a potraviny pro velké řetězce supermarketů. K přepravovanému zboží patří také stavební materiály a sypké hmoty. Jimmy Soucramanien právě zařadil do svého vozového parku nový přívěs s posuvným dnem na přepravu odpadu k recyklaci.

Trasy nákladních vozidel odrážejí rozmanitost nákladu: Řidiči Jimmyho Soucramaniena jezdí na všechna místa ostrova, která jsou přístupná pro nákladní vozidla. „Doprava je stále velkým problémem,“ říká podnikatel.

„Ostrov setkání“, tak zní doslovný překlad francouzského zámořského departmentu uprostřed Indického oceánu. Než sem v 17. století dorazili francouzští osadníci, byl ostrov neobydlený. V průběhu staletí přicházeli obyvatelé ze všech kontinentů a nejrůznějších etnik. Rozmanitost a především pokojné soužití je určující součástí kolektivní identity ostrova a pro Jimmyho Soucramania je to důvodem, proč stojí za to na tomto ostrově žít.

Téměř třetina z 855.000 obyvatel se usadila na severozápadě sopečného ostrova. Skutečným „uchem jehly“ je pobřežní silnice mezi městy Saint‑Denis a Saint‑Paul, mezi nimiž se nachází také „Le Port“ – nejdůležitější přístav ostrova Réunion, jeho brána do světa. Je třeba rozvézt veškeré zboží, které sem dorazí. A to není vždy jednoduché. Zejména nyní, v období sklizně cukrové třtiny, přibývá k normálnímu provozu ještě nespočet traktorů.

Jimmy Soucramanien sází na decentralizované rozmístění svých nákladních vozidel, aby dokázal obstát v tomto dopravním chaosu. Svá vozidla má rozmístěna po celém ostrově tak, aby byla co nejblíže oblastem, kde je jich nejčastěji zapotřebí. „Snažíme se, aby vzdálenosti byly co nejkratší.“ Další recept: Řidiči, na které se dá spolehnout, a kvalitní vozový park s nákladními vozidly, která jeho zaměstnanci řídí s potěšením.

Naděje spediční firmy se kromě toho upínají na mohutnou stavbu, budovanou vedle pobřežní silnice. Je to nejdražší dálniční projekt ve francouzské historii: Nouvelle Route du Littoral.

K těm, kdo se už velice těší na nové spojení, patří i Gerald Victoire. Již dvanáct let je jedním z řidičů Jimmyho Soucramaniena. „Na pobřežní silnici musíme vždy počítat s poškozením způsobeným kameny nebo příliš vysokými vlnami příboje, před tím nás komunikace Nouvelle Route du Littoral v budoucnu ochrání,“ říká šestačtyřicetiletý řidič, zatímco jej Active Drive Assist ve vozidle Actros 1863 Ultimate Racing Edition pomalu, ale bezpečně vede k cíli.

Volná silnice, od moře fouká lehký vánek, klidné moře. Těžko si představit, že je tento úsek přibližně 30 dní v roce z bezpečnostních důvodů uzavřen. „Pro těžkotonážní dopravu se tím zvýší objem dopravy na nejdůležitější trase pro zásobování a žádná alternativní cesta přes hory neexistuje,“ říká Gerald Victoire.

V co nejrychlejší dokončení projektu doufá i Jimmy Soucramanien a je přesvědčen, že: „Nová pobřežní silnice výrazně zvýší bezpečnost dopravy.“

Jimmy Soucramanien zahájil svou kariéru v polovině 90. let 20. století jako řidič tahače s návěsem pro přepravu sypkých materiálů. Nebyla to náhoda: „Můj otec Lucien založil v roce 1966 přepravní společnost. S hrdostí pokračuji v této tradici spolu také já se svými bratry.“ Nadšení pro nákladní automobily Jimmyho Soucramaniena za ta léta neopustilo, což hned pozná každý, kdo s ním promluví. Svá nákladní vozidla konfiguruje vždycky sám, a pokud se nabízí možnost zakoupit exkluzivní speciální model, hned ji využije – jako naposledy s Actrosem Ultimate Racing Edition.

Kvůli své vášni Jimmy Soucramanien také cestuje po celém světě. Čtyřikrát už navštívil závod Mercedes‑Benz ve Wörthu a bezpočet odborných veletrhů v Evropě – vzdálené nejméně jedenáct hodin letu. Takové nadšení je nakažlivé: jeho 13letého syna Enza najdete na dvoře firmy, a někdy už také za volantem, oči mu přitom září úplně stejně jako tatínkovi.