Úspěšné modely a výkon navíc

Na výstavě DLG v Hannoveru v roce 1956 představil Daimler‑Benz s řadou Unimog 411 nástupce řad 401/402. Hlavní rys: vyšší výkon. Těchto 30 koní přineslo rozhodující přírůstek, aby vozidlo vyhovělo rostoucím požadavkům v zemědělství. Komfort také nebyl opomenut: kromě vylepšených sedadel byly u řady 411 použity zesílené tlumiče.

Stejně jako u předchůdce byla z výroby k dispozici verze s krátkým i dlouhým rozvorem. Ta druhá se těšila velké oblibě, protože od roku 1957 mohla být vybavena nově vyvinutou řidičskou kabinou. Celoplechová kabina nabízela výrazně více prostoru než dříve a zaujala prvky výbavy typickými pro Daimler a designem s zaoblenými hranami, který udával měřítko v oblasti užitkových vozidel.

Vzhledem k obratnosti, relativně vysoké rychlosti a velmi dobrým terénním schopnostem byl Unimog stále častěji nasazován k přepravním úkolům. Přední i zadní vývodové hřídele poskytovaly uživatelům nejlepší podmínky pro flexibilní použití pil, čerpadel, navijáků a dalšího zařízení.

Díky svým vynikajícím terénním schopnostem, při nichž pro něj nebyly problémem ani úhly nájezdu a odjezdu 45° vpředu i vzadu, se od poloviny 50. let o Unimog začaly čím dál více zajímat i armády. S modelem Unimog S (konstrukční řada 404) vzniklo vozidlo, které vyhovělo jejich vysokým požadavkům. Unimog S měl velkou ložnou plochu, kterou bylo možné provést buď jako valníkovou, nebo jako skříňovou nástavbu. Na rozdíl od civilně používaných Unimog té doby byly používány výkonné benzínové motory.

Početné varianty Unimog S se vyráběly v Gaggenau až do roku 1980 – s 64 242 vozidly je tato konstrukční řada dosud nejúspěšnější. Řada 404 si tak také získala velkou oblibu u hasičských sborů.

Průběžné zdokonalování vozidla a jeho součástí posouvalo Unimog stále kupředu. Pod heslem: evoluce místo revoluce. Od konce 50. let 20. století se tak začaly používat výkonnější vzduchové brzdy, řízení bylo vylepšeno a byl zaveden hydraulický zvedák. V roce 1959 pak přišla skutečná premiéra v oblasti užitkových vozidel: plně synchronizovaná 6stupňová převodovka, která byla již od roku 1957 v Unimog 411 jako zvláštní výbava, se stala sériovou výbavou. Nejenže učinila řazení pohodlnějším než dříve používaná závlačková převodovka, ale také efektivnějším. Na přání byly navíc pro Unimog k dispozici vícestupňové redukční převodovky pro velmi pomalý chod.

Na výstavě DLG v roce 1962 oslavil Daimler-Benz opět premiéru Unimog. Modelem Unimog 406 byla představena „těžká konstrukční řada“ s rozšířeným rozchodem a větším rozvorem, která vyhověla potřebě stále větších a výkonnějších zemědělských strojů. Omezený dieselový motor dosahoval 65 PS, byl však navržen tak, aby tento výkon dokázal poskytovat i při trvalém provozu pod plným zatížením. Později následovaly výkonější motory s až 110 PS.

S maximální rychlostí 65 km/h byla konstrukční řada Unimog 406 ideální pro nasazení jako silniční tahač. Na druhou stranu mohl být v plazivém převodu provozován rychlostí pouhých 0,03 km/h. Rozsah, který nechával jen málo přání.

I v kabině řidiče vzrostl komfort u konstrukční řady 406. Poprvé byla k dispozici polstrovaná a nastavitelná sedadla řidiče. Ergonomie kabiny rovněž zajišťovala maximální pohodlí při dlouhých pracovních dnech. To zejména činilo verze s celokovovou kabinou oblíbenými členy stavebních flotil ve městech a obcích. Ale i ve stavebních firmách a v průmyslu se těžká konstrukční řada Unimog dokázala během krátké doby prosadit.

Díky řadám modelů, které byly od poloviny 50. let vyvíjeny a vyráběny v Gaggenau, se Unimog dokázal na trhu etablovat jako opravdová stálice. S uvedením těžké řady se paleta Unimog proměnila v skutečný kompletní program. Nejen ve svém hlavním segmentu, zemědělství, ale také díky své vysoké flexibilitě a výkonnosti v mnoha dalších odvětvích.

Tajemství úspěchu: přesvědčivé koncepce vozidla, která byla důsledně zachována a neustále technicky rozvíjena s vysokou mírou rafinovanosti. Vysoká kvalita řad vyráběných po mnoho desetiletí se mimo jiné projevuje tím, že některá z těchto vozidel jsou dodnes v provozu.