Pracovní zvíře a zábavné vozidlo

V roce 1986 přišel na trh nosič nářadí U 1550 s výkonem 150 k a obzvlášť vysokou přepravní kapacitou, který měl konstrukční řadu 424 doplnit směrem nahoru. Díky své přípustné celkové hmotnosti 10 500 kg bylo vozidlo především v silničním a zimním provozu a pro nasazení s těžkým pracovním zařízením dobře využitelné. Dlouhý rozvor 3 250 mm poskytoval mnoho prostoru pro velké ložné plošiny a další nástavbová zařízení.

Na IFAT, odborném veletrhu pro komunální oblast v Mnichově, představil Daimler-Benz v roce 1987 s lehkou konstrukční řadou 407 zcela nový program. Malý hospodárný pracovní stroj, dostupný ve třech variantách, nabízel prostornější kabinu řidiče a novou převodovku a nahradil konstrukční řadu 421 vyráběnou od roku 1966. Konstrukční řada 407 se zvenku především lišila umístěním sacího potrubí, které bylo nyní – namísto na pravé straně – uspořádáno na straně řidiče.

Zajímavý byl čtyřválcový vznětový motor OM 616, který, stejně jako u praotce Unimog, pracoval na principu předkomorového spalování. Zatímco 52 PS silný U 600 vykonával službu při 3.000/min, dosahovaly U 650 a vysoce terénně schopný U 650 L 3.500/min při slušných 60 PS.

Vzhledem k relativně slabému motorovému vybavení nacházela konstrukční řada 407 hlavní uplatnění ve stavebnictví, průmyslu a v komunální sféře.

Rok 1988 přinesl v rámci kompletní revize programu Unimog hned tři nové řady: střední řadu 417 a těžké řady 427 a 437.

Cílovou skupinou střední řady 417 byla vedle průmyslu a obcí opět i zemědělství. Ačkoliv se řady 417 a 407 opticky těžko rozlišovaly, základní rozdíl spočíval v koncepci rámu. Zatímco u lehké řady byl použit levnější přímý žebřinový rám, u střední řady byl nasazen žebřinový rám s ohnutými podélnými nosníky. Tento koncept, který vycházel z vývoje Unimog S před více než 30 lety, umožňoval extrémní kroucení rámu při současně vysoké tuhosti v ohybu a tím zajišťoval zvláště vysokou průjezdnost v terénu.

Protože Daimler‑Benz uvedl na trh u řad 407 a 417 vždy jednu lehkou a jednu střední konstrukční řadu, bylo jen logické představit i těžkou konstrukční řadu. Narodila se tak konstrukční řada 427, která navázala na těžké řady 424 a 425 vyráběné od roku 1976.

Hlavním rysem byl nový vznětový motor s přímým vstřikováním, volitelně také s turbodmychadlem, který byl od roku 1992 navíc dostupný s chlazením plnicího vzduchu. S tímto nově koncipovaným motorem měl závod Gaggenau především na zřeteli nižší spotřebu paliva a lepší emisní hodnoty. Důvodem bylo, že obce jako hlavní odběratelé kvůli zákonům na ochranu před imisemi požadovaly až o 5 dB tišší vozidla. Proto byly otáčky motoru v oblasti maximálního výkonu sníženy na 2 400 otáček za minutu, čímž byla dosažena zlepšení úrovně akustického tlaku o 3–4 dB.

Těžká řada 437, vyráběná od roku 1988, se ukázala jako další špičková konstrukční řada. Poprvé byla v těchto vozidlech použita nově vyvinutá převodovka Unimog UG 3/65. Jako pohon sloužil motor OM 366 A případně LA s chlazeným plnicím vzduchem. Modelová řada 437, která dosáhla 26 různých provedení, zůstala v prodejních nabídkách až do roku 2002.

S pádem železné opony se od roku 1990 otevřely nové trhy a příležitosti. Už v předchozích letech byly do východních států dodány menší počty Unimogů, nyní se však ukázala skutečná velikost poptávky: pouze Maďarsko objednalo 150 Unimogů pro komunální nasazení.

V květnu 1992 bylo opět co slavit. Na veletrhu IAA v Hannoveru byly představeny řady 408 a 418. Měly nově navrženou celoplechovou bezpečnostní kabinu s rovným podlahovým povrchem kabiny.

U 90, patřící do řady 486, vynikal především svou speciální kabinou s výhledovým kanálem. Zejména pro práce s předními nástavbami, například v komunálních službách a v zemědělství, to představovalo praktické zlepšení.

Japonský trend přestavovat Unimogy na „zábavné mogy“ dorazil v roce 1993 i do Evropy. Daimler‑Benz rozpoznal mezeru na trhu a na základě U 90 navrhl oficiální Funmog s výkonem 110 koní. Interiér a přístroje silně připomínaly osobní automobil. Navíc bylo vozidlo opatřeno krvavě červeným metalickým lakem. Znalci Unimogů to mohli považovat za úklonu k historické barvě býčí krve z doby Boehringera. Zejména upoutaly pozornost chromované vícedílné trubkové oblouky a přední nárazník. Vybavený klaksonem o 130 dB měl Funmog obrovskou rozpoznatelnost.

Rok 1994 měl být rokem oslav a poct. Časopis „Offroad“ zcela zaslouženě zvolil Funmog terénním vozem roku a v Gaggenau sjel z výrobní linky 300 000. Unimog.

Při příležitosti oslav „Sto let automobilové výroby“ se v červnu 1995 v rámci impozantní přehlídky do rodiště v Gaggenau vrátilo tři sta Unimog. Mezitím je Unimog doma ve 160 zemích. Oblasti nasazení jsou přitom stejně rozmanité jako modelové varianty. A to se už stalo tradicí – neboť písmeno U v názvu Unimog znamená „univerzální“.