Komunální služby & Likvidace odpadu
„Povolání se zárukou zážitku“
Nancy John je činorodá žena v oranžovém. Třicetpětiletá matka dvou dětí jako popelářka pro Berliner Stadtreinigung (BSR) nejen manipuluje s popelnicemi po ulicích metropole, ale také řídí tunové nákladní vozidlo: Mercedes‑Benz Econic 2630. Rozhovor o povolání, které je tradičně doménou mužů, a kterému se často nedostává náležité úcty.
Rozhovor s Nancy John
Nancy John z Berliner Stadtreinigung ráda řídí Econic.
Paní John, ženu u svozu odpadků stále nevidíme každý den.
Co vás k tomu přimělo přijmout tak těžkou dřinu, zvlášť v ulicích milionového velkoměsta jako je Berlín?
Takže na ulicích jsem už dříve jezdila jako doručovatelka balíků. Vlastně jsem vyučená prodavačka, ale brzy jsem zjistila, že nejsem stvořená stát za pultem. Venku je můj svět. K organizaci Berliner Stadtreinigung jsem se dostala přes svého strýce, který tam pracuje. Ženy u svozu odpadu tu nejsou ještě tak dlouho. A dodnes jich není mnoho, takže venku vždycky přitahuješ pozornost. Na mém sběrném dvoře jsem jedna ze sedmi žen, moji dva kolegové na ulici jsou oba muži. Každopádně jsem si tehdy řekla: „no tak, zkusíš to“ – a pak mě hned napoprvé přijali. To ale není pravidlo.
Proč?
Protože není úplně jednoduché stát se popelářkou. Nejdřív je potřeba složit kondiční test. Tam musíš například na eliptickém trenažéru dosáhnout stanoveného počtu kroků nebo zvedat závaží, ale také absolvovat různé modelové překážkové dráhy, například běhat nahoru a dolů po schodišti, přesouvat kontejnery o určité hmotnosti, táhnout je přes kočičí hlavy a tak dál. Vše na čas. A většina ten test prostě neudělá.
Jak vypadá váš každodenní život jako pracovnice v oranžovém? Kdy ráno vstáváte?
Oficiální začátek služby je v 5.30. Teď jsou naše trasy v Berlin‑Marienfelde a naše stanoviště je v Gradestraße v Neuköllnu. Já ale bydlím v Hohenschönhausenu, odsud potřebuji autem minimálně půl hodiny, zpátky pak většinou dvakrát tolik kvůli provozu. Takže vstávám v 3.30.
Uf. A o dvě hodiny později se pak vydáme na silnici?
Ještě ne úplně. Nejdřív dostaneme v Gradestraße naši trasu s náklady, které toho dne vzniknou, a klíče, s nimiž se dostaneme do vchodů a ke klecím na odpadky. V 5:45 jdeme pak k autům. Začít nakládat můžeme až v 6:00, dřív je totiž noční klid. Když je poslední várka vysypaná, odvezeme nákladní vozy na parkoviště, vrátíme naše papíry a tak dál. Pokud se objevily nějaké nezvyklosti, nahlásíme je ještě, například zablokované cesty, přeplněné kontejnery, rozbité popelnice nebo tak něco. A v 13:30 pak končíme.
Mezitím se ale děje spousta věcí. Jen orientačně: Kolik domovních čísel oběhnete vy a vaši kolegové za den?
Nepočítáme to podle čísel domů, ale podle vyprázdnění. Velká černá popelnice, jak ji znáte, se počítá jako jedno vyprázdnění, menší jako půl. Během dne jezdíme několik kol. Když je auto plné, jedeme do spalovny odpadů v Ruhleben u Spandau. Pondělí je můj nejnáročnější den, máme tři okruhy s přibližně 300 vyprázdněními. Těžko to přesně říct, ale v průměru je to určitě asi 150 domovních čísel. V pátek je to pak klidnější, máme jen jednu jízdu. Zbytek dne využíváme mimo jiné k údržbě vozidla. Jezdíme do myčky v Neuköllnu a vysokotlakým čističem umýváme zhutňovací zařízení a tak.
Mohlo by tě také zajímat
Budoucnost je v hvězdách.
Dresdenský tým „Team Orange“ spoléhá od roku 1999 na Econic. S plně elektrickým eEconic otevírá městská úklidová služba cestu k klimaticky neutrálnímu vozovému parku do roku 2035.
Ta vozidla, která tam čistíte, jsou Mercedes‑Benz Econic. A ti pracovníci v oranžovém je nejen čistí, ale také sami sedí za volantem, že ano?
Ano, přesně. Nedávno jsem složila řidičský průkaz na nákladní vozidlo a od té doby sama jezdím. Momentálně jsem řidička v záloze, tedy zástupkyně, a nyní se také ucházím o trvalé místo jako řidička.
A jaké jsou vaše zkušenosti s vozidlem Econic?
Miluji jezdit s tímhle po ulicích. A lidé často dělají velké oči, když mě vidí jako ženu za volantem. Ve skutečnosti je to první nákladní vozidlo, které jsem kdy řídila, tedy pokud nepočítám nákladní vůz z autoškoly. To bylo také vozidlo Mercedes‑Benz, ale nemělo řízené nápravy, jako je to teď u popelářů.
“To nejkrásnější ze všeho je pro mě, když nás při práci doprovázejí dětské oči.”
Není to na začátku velmi těžké v přeplněných ulicích?
Na začátku to samozřejmě chce cvik, hodně ale závisí na tom, jak dobře své trasy znáte. Dobrý tým má v takových chvílích cenu zlata — pomůže vám, zaškolí vás a tak. Na to jsem dodnes odkázaný, když jedu někdy na cizí trasu. Někdy máte pocit, že mezi vámi a nejbližší zdí nebo dalším autem je sotva kapesník. S vozem Econic ale sedíte tak nízko, jako jinde jen v dodávce, a to samozřejmě pomáhá. Zejména v Berlíně mezi cyklisty je městský provoz opravdovou výzvou.
Ještě jedna poslední otázka: Co na své práci oslavujete?
Moje práce je zárukou zážitků: na berlínských ulicích není den jako den, potkáváš různé lidi, objevují se nové situace v dopravě, na které se musíš přizpůsobit. Venku je toho také hodně krásného a to nejkrásnější pro mě je, když nás při práci doprovázejí dětské oči. To jsou opravdu ti největší fanoušci naší práce. Často pak zůstanou jako přikovaní stát a dívají se na nás, dokud neodjedeme. A někteří rodiče nám s dětmi dokonce jdou za námi dvě, tři zastávky.
Objev další příběhy:
Mohlo by tě to také zajímat:
Pečovatelé Alp
V klidu spočívá síla
Všechny dobré věci ...
Odpovědnost
Speciální vozidla pro vaše odvětví